Saldo dojížďky je důležitou charakteristikou území. Podle tradičního modelu je intenzita dojížďky inverzně závislá na velikosti obce. Tento model je však v posledním desetiletí doplňován novými vývojově vyššími formami prostorových interakcí (dělba práce, služby, …).
Funkční propojování městských aglomerací je stále častěji doprovázeno složitějšími formami územní dělby práce uvnitř jednotlivých aglomerací (např. přesun pracovních příležitostí z vlastního města na okraj či až za jeho administrativní hranice, typické např. pro logistické aktivity, maloobchod nebo některé formy průmyslu s vyššími nároky na plochu a větším dopadem na životní prostředí). Tyto změny se v praxi projevují mimo jiné i zvýšením váhy protisměrných pracovních toků na celkové dojížďce. Zatímco na počátku 90. let se vedly diskuse o důležitosti a účelnosti zpracování výstupů dojížďky v podrobné struktuře známé z předchozích cenzů, význam i oprávněnost detailního rozboru pohybu za prací o desetiletí později se jeví jako nezpochybnitelné. (zdroj: ČSÚ)
Přesto, dojížďka a vyjížďka je zpracovávána jedenkrát za 10 let v nedostatečném územním detailu a struktuře.